Práce u telekomunikací je pro mě srdeční záležitost

Profesně poznal Miroslav Kot celou republiku. V CETINu, respektive u jeho předchůdců, strávil celý pracovní život a vyzkoušel si různé pozice. V současné době má jako supervizor na starost výstavbu pevné přístupové sítě na Moravě.

Mohl byste nám popsat vaši práci?

Jako supervizor výstavby pevné přístupové sítě Morava mám na starosti pět krajů. Zajišťujeme výstavbu metaliky i optiky. Spolupracuji s dvanácti projektovými koordinátory, kteří mají na starosti jednotlivé lokality. S jinýmy kolegyněmi a kolegy zase řeším především vynucené překládky. To patří také k časté náplni naší práce. Když se někde staví nový dům nebo dálnice, zajistíme přeložení sítě, aby práce byly co nejrychlejší a nejhladší. V tuhle chvíli nás navíc čeká masivní výstavba nové optické sítě, takže máme plné ruce práce s přípravami.

Jak jste se dostal k práci v CETINu?

V roce 1984 jsem dokončil studia na Českém vysokém učení technickém v Praze, obor Telekomunikační technika. Prakticky okamžitě po škole jsem dostal práci v Okresní správě spojů Pelhřimov. Je to organizace, která přecházela mezi různými majiteli, měnila názvy... a dneska jsme CETIN. Rozhodně bych neměnil, je to pro mě srdeční záležitost – a nejen proto, že tu jsem už od školy. Práce mě pořád zajímá a baví. Navíc jsem měl možnost za ta léta projít různými odděleními a poznat spoustu kolegů – vynikajících odborníků a hlavně fajn lidí.

Na jakých místech jste pracoval?

Hned po škole jsem dělal na montážích a v provozu. Po revoluci se ze mě stal ředitel Okresní správy spojů Pelhřimov. Tehdy šlo ještě o jeden podnik zahrnující jak telekomunikace tak poštu. Já pak řešil jejich rozdělení – a po něm jsem samozřejmě zůstal u telekomunikací. Dále jsem pracoval například v oddělení zajišťování kvality dat. Hlavní náplň práce byla kontrola obsazení rozvaděčů a zajišťování kvality databáze po celé republice. Vyzkoušel jsem i vedení týmu kabelových sítí v jižních Čechách a posléze i v západních. Před osmi lety mi nabídli pozici u výstavby, což byl pro mne nový zajímavý impuls. Každá změna pro mě byla přínos a motivace si zase rozšířit znalosti našeho oboru. A jak již zaznělo, pokaždé jsem poznal nové zajímavé kolegy.

Jak hodnotíte současné tempo výstavby?

V poslední době hodně investujeme a výstavba se opravdu pěkně rozjíždí. Loni jsme například zahájili dotační programy, které částečně platí Evropská unie. Jde o rozvoj takzvaných bílých míst – tedy o lokality, kde internet ještě není ani zdaleka v takové kvalitě, jaká je běžná jinde. Je to pro nás nová zkušenost, s dotacemi jsme nikdy moc nepracovali. Ale i když je to trochu hlavolam, mám radost, že se díky tomu s internetem dostaneme do lokalit, které lepší připojení opravdu potřebují.

Jaká je vaše „práce snů"? Kde jste vždycky chtěl pracovat?

Už jako malý jsem chodil do kroužků, kde nás učili vyrábět různé věci. Hrál jsem si s drátky, měl jsem domácí telefony a bavilo mě to. O jiném povolání jsem nikdy nepřemýšlel. Díky tomu, že jsem mohl projít všemi těmi různými pozicemi, mě práce stále baví. Mám tu čest pracovat s opravdovými odborníky, a navíc jsme dobrá parta. To určitě pomáhá tomu, že zůstávám věrný pořád stejnému podniku.

Co děláte ve volném čase?

S partou kamarádů hodně jezdíme na kole, mám rád turistiku a lyžování, sjezdové i běžecké. Ocením spíš aktivní dovolenou, než jen ležet u moře. Jinak mě během celého roku baví práce kolem domu. Když se mi povede třeba něco hezky zasadit, mám radost. Rád trávím i čas s rodinou. Mám pět vnoučat, takže se rozhodně nenudím.

Co vás na práci nejvíc baví?

Baví mě řešit technické problémy. Když musíte navrhnout nějaké změny, aby vše zase fungovalo, jak má. To mě vždy nabudí. Úplně stejně mě ale naplňuje práce s lidmi. Rád předávám zkušenosti mladším kolegům a pomáhám jim v rozvoji.

Co vás na práci baví nejméně?

Stavíme přes nemovitosti, které jsou v cizím vlastnictví. Musíme jednat o různých souhlasech a věcných břemenech.V takových situacích často potřebujeme i právní podporu. Tohle papírování a jednání s tím spojené mě nijak netěší, navíc jsou tyto komunikace často problematické. Ale i to patří k mé práci.

Máte nějakou zajímavou historku, která se vám přihodila při práci?

Nedávno mi říkal kolega zajímavou příhodu z terénu. Při rekonstrukci dálnice D1 našli dělníci nevybuchlou bombu. Stavbyvedoucí volal, že ji pyrotechnici odpálí přímo na dálnici. Chtěl po nás vypnout páteřní síť. Ale to takhle ze dne na den nejde. Vypnout ji narychlo by znamenalo velké výpadky. Jenže odpálení zase nemohlo počkat, takže nám nezbývalo než doufat, že to dobře dopadne. A opravdu – když bombu odpálil, se sítí se nakonec naštěstí nic nestalo. Ale kolegu tehdy ta zpráva značně vystrašila.

Hlavně v minulosti byla důležitá náplň vaší práce stavět rDSLAMy. Vypadají skříně vždy stejně?

Jednou chtěl starosta, aby skříň lépe zapadla do obce. Mají tam hodně dřevěných prvků. Proto do podmínek napsal, že rDSLAM musíme zasadit do dřevěného skeletu. Vše šlo hladce, sehnali nám i truhláře. Nakonec to dopadlo skvěle, rDSLAM má i pěknou stříšku a do vesnice opravdu zapadne. Rváčov se v soutěži Vesnice roku 2015 umístil na druhém místě oprávněně .

Jaké nářadí nejčastěji používáte?

Objíždím pět krajů, takže je pro mě auto druhou kanceláří. Vozím v něm i holínky, ochranné vesty, přilby a drobné nářadí. Samozřejmě používám hlavně notebook a mobil.

Co byste přál CETINu na příštích 5 až 10 let?

Přál bych co nejvíce zákazníků a neustále rostoucí zájem o naše služby. Možná si nyní lidé kvůli opatřením spojeným s koronavirem uvědomí, že k základnímu vybavení domácnosti nepatří jenom voda, plyn a elektřina, ale i kvalitní připojení. Byl bych rád, kdyby lidé začali o připojení víc přemýšlet a požadovali kvalitu.

Pak by mě samozřejmě potěšil rozvoj a zjednodušení dotační politiky státu. Mohli bychom pak přivést optiku do většího množství lokalit, kde není tolik lidí a tím pádem ani tak zájem operátorů kvůli nulové návratnosti investic.

Kde vidíte budoucnost internetu v příštích deseti letech?

Budoucnost určitě vidím v optice. Čím víc budou lidé využívat vymoženosti chytrých domácností, tím víc bude potřeba. Porostou totiž nároky spotřebičů na připojení k internetu – a z optiky se stane nenahraditelný pomocník.

Jaké máte doma připojení a jak vám to stačí?

Donedávna jsem měl doma 25 Mb/s, teď už mám bonding na 50 Mb/s. Jsem doma sám, takže mi to úplně stačí.